Tady jsou postupně popsány zajímavé konverzace mezi námi i dušemi tak, jak přicházely (jak jsme vnímaly duše, jejich projevy, vzájemné propojení s nimi, jejich uvědomování si různých souvislostí, následný odchod do světla a tím příprava na další život). Některé duše v nás zanechaly hluboký dojem a i loučení s nimi, bylo dojemné.

Anička: si jen někdy říkám, proč zrovna já, čím jsem si to zasloužila... jak to, že tohle vnímám, je to vůbec tak nebo si to vše vymýšlím.... někdy je to tak úžasně dokonalé,.... já vím, že tohle bych nevymyslela…a jak jsem mohla být tak dlouho slepá... přes 30 let... proč to ostatní lidi nevnímají, tedy někteří, neví, o co přicházejí

Petra: to by, jsi určitě nevymyslela, někdy si myslím, že by bylo dobré, s tím vším se podělit i s ostatními, měly bychom něco začít psát. Většinou člověk takové věci nevnímá, pokud nic nepotřebuje a vše jde dokonale podle jeho představ. Pokud ale přijde problém, kde klasická medicína nepomůže, pak přichází na řadu alternativa, tam teprve může poznat lépe sám sebe, ale i jiné možnosti….

Anička: taky mám ten pocit, že už je těch zážitků tolik, že to není určeno jen pro mne, že cílem je to dát dál. Víš, stalo se mi ještě něco v alfě, ale snažím se to zapomenout, nemůžu tomu věřit, a pořád si říkám, že to není pravda, naopak... spíše tomu nechci věřit... tak já to vyklopím. Prostě mi bylo řečeno, že mám šířit světlo, na otázku proč já, mi bylo naznačeno, že mám úkol a důležitý. A je načase ukázat světu, vždyť víš.

Petra: já vím, totéž mám i já a měla bych kromě Reiki, také předávat poselství z jiné strany. 

Anička: a myslíš jako předat konkrétním lidem třeba vzkaz od někoho nebo obecně poselství?

Petra: ano, přesně to myslím, tak se lidi dozví, co je opravdu možné, že to není jen fantazie

Anička: hm... jak na to, tedy jak začít to bude asi na mně viď... zatím nevím kudy na to. Zeptám se v alfě

Anička: tak jsem je zase měla u postele, mluvila jsem s nimi. Je tam jedna vůdčí duše, ta se mnou mluví. Nejdříve jsem poprosila Michaela o pomoc a pak jsem se jich zeptala, jak jim můžu pomoci.

Duše: pojď s námi.

Anička: A viděla jsem jak postupně odchází. Řekla jsem ne. A oni odešli zdí, rohem ložnice. Nechápu, jak za nimi můžu jít. Ptala jsem se i učitele dnes ráno v Alfě, kam mám za nimi jít.

Učitel v Alfě: do pekla.

Anička: cože???? 

Učitel: do jejich soukromého pekla. Ale v alfě ne, v reálu. Musíš to vidět, chtějí něco ukázat, i když to nebude pro tebe příjemné. Je potřeba poznat čím duše procházejí, abys jim mohla lépe porozumětm pochopit a pomoci.

Anička: vůbec se mi nechce, ale zřejmě to tak má být. Napadlo mě, jestli to nemůže taky souviset s mou minulostí - jestli těm duším něco nedlužím z min. života.

Petra: nechej se vést svým ochráncem. A nezapomeň, že si kdykoliv můžeš vytvořit silnou neproniknutelnou ochranu.

Anička: nevím jak do toho....

Petra: jen se nechej vést, nic víc

Anička: v Alfě za mnou přišel arch. Michael, byl krásný. Chrání mě, jsem prý silná. Dokážu to. Večer jsem viděla jeho stín v ložnici.

Petra: chrání Tě, kdykoliv a kdekoliv, může být na několika místech současně

Anička: v alfě to nejde a nechápu, jak za nimi mám jít. Zdí.... a navíc zatím asi nepřekonám strach.... ale možná tou zdí ne. Jen odešli, když jsem odmítla.... strach mám pořád, ale pokročila jsem, vím, že mám něco vidět a jít s nimi.

Petra: stačí, když natáhneš vstřícně ruce a oni Tě povedou. Věř tomu, že ochránce bude s Tebou. Tohle poselství je určeno Tobě, a na Tobě záleží, co s tím uděláš, máš něco řešit, máš někomu pomáhat. Poslouchej intuici. K tomu, aby, jsi mohla pomoci, musíš překonat strach a vidět další. Peklo jako takové, není peklem, ale něco ze soukromého života a ten někdo Tě tímto žádá o pomoc.

Anička: stalo se ti tohle někdy taky?

Petra: s dušemi se mi začaly stávat různé věci, když zemřel taťka, měla jsem ho ráda. Jeli jsme třeba autem se sestrou a viděla jsem, že jí sedí někdo na klíně, nebo v místnosti, jsem přesně věděla, že tam někdo s námi je a kde a upozornila jsem, když si tam chtěl někdo sednout, že místo je už obsazeno.

Anička: večer, když jsem zavřela oči, cítila jsem strašně moc, jak se na mě někdo dívá zblízka do tváře. Tak jsem si v duchu říkala - ok, ale prosím po jednom, ale zatím jen alfa. Augusta vnímám, ale vzdáleně, mám pocit, že přemýšlí o svém životě a tom, co jsem říkala, a že už se někam dostává, ale ještě mě bude potřebovat. Augustus byl v minulém životě římský válečník a chtěl jen pomstu. Vysvětlila jsem mu, že tím se nic nevyřeší a je potřeba aby napravil to, co způsobil a všem těm co ublížil, aby se omluvil. Moc se mu do toho nechtělo. Ted si ale zatím spíše něco ujasňuje sám. Nechám ho, ať si přemýšlí. V rohu ložnice mám ale novou duši, vím, že je to žena, viděla jsem stín a trochu světla, občas i takové záblesky, potřebuje mě nutně a čeká. Nechce přes alfu. Dneska už s ní zkusím mluvit.

Petra: Augustus potřebuje mít klid a jít do světla

Anička: přemýšlí o tom, ale myslím, že se ještě vrátí. Teď je někde poblíž, vzdáleně ho cítím, určitě ještě neodešel. Je to zvláštní, cítím ho, chodí se mnou, dokonce ho vidím jakoby v myšlenkách, jak chodí a přemýšlí. Je velmi blízko tomu vše pochopit a už v srdci nemá nenávist ani mstu. Mám z něho radost. Začíná chápat, ale i mít srdce, které dříve bylo chladné. Zažil si muka s těmi dušemi a chce se jich zbavit. a už chápe, že musí hledat v sobě a pokud to neudělá, nezbaví se jich. Vidím do něj, je to fakt zvláštní, slyším jeho myšlenky. Jak můžu vnitřním zrakem vidět chodit chlapa ve středověkém rouchu a vnímat jeho myšlenky, to nechápu. Mám k němu docela blízko, možná i proto, že byl jako duše první, která za mnou přišla a že se tak rychle obrátil a snaží se. Ráda bych ho ještě viděla a rozloučila se s ním.

Duše Augustus: to jméno znamená vznešený, byla taková doba a učili mě, že přežijí jen ti nejsilnější.

Petra: vidím ho, je vysoký, štíhlé postavy, něco bílého na sobě, docela hezké oči a přísnější pohled, kolem pasu něco má

Anička: nějaký opasek a červený kříž na té bílé tunice. Jak ho můžeš vidět?

Petra: nevím, vidím ho a vnímám

Anička: ty jsi na mě opravdu napojená

Petra: jsme na sebe napojené víc, než si myslíš

Duše Augustus: brzy odejdu, jsem moc rád, že jsi mi pomohla a že díky Tobě, jsem poznal i tvoji sestru Petru. Uvidíš mě brzy v reálu. Jako stín, ale budeš vědět, že jsem to já. Možná zaznamenáš určitou vůni. To, že jste si se mnou obě povídali a vnímavě jste naslouchaly, mi moc pomohlo a ukázaly jste mi cestu vpřed. Jsem vám oběma velmi zavázán.

Anička: cítím ho, přišel se rozloučit, hladí mě, usmívá se, vidíš, jak se umí krásně usmívat?

Petra: vnímám takové zvláštní teplo na zádech, je to moc příjemné, usmívá se, dívá se na mě

Anička: je to zázrak, chce se mi brečet, cítím i tebe, jsme někde spolu, všichni tři, objímáme se

Petra: jsme, až mě z toho i mrazí, ale zároveň je mi fajn

Anička: je úžasné, že ten můj úkol můžeme takto prožívat spolu, že v tom nejsem sama, a že to taky vnímáš. Je úžasné a nádherné, že jsi viděla Augusta.

Petra: myslím, že i já se začínám dostávat někam, co vím, že je mi umožněno, ale nějak jsem se tomu bránila, možná pocit, že jsem na to byla tak trochu sama a nevěděla jsem, zda to vše chci vidět, nebo poznat

Anička: navzájem se tlačíme kupředu, je to naše volba a naše cesta

Petra: a také dát to na vědomí lidem, pořád mě cosi popohání, co vše si lidé mají uvědomit, co jim máme sdělit, myslím, že je čas začít

Anička: přemýšlím o tom, hodně. už jsem si začala skládat věty, jak začnu psát o sobě tak trochu vím už začátek

Petra: a název?

Duše Augustus: Cesta k sobě?

Petra: díky

Anička: je ale zvláštní, že se nejdříve spojí se mnou a pak přijdou za tebou, už druhý. Divné ne? Augustus a teď Marek. Proč nejdou hned za tebou?

Petra: protože vím, že tohle existuje a nemám pochybnosti, nemusím si nic vysvětlovat. Když jdou přes Tebe, tak hlavně Ti dávají tímto najevo jakýsi důkaz, že druhý svět existuje a není třeba o tom pochybovat a můžeš si věřit. Já jsem také totiž jakýsi důkaz o fungování tohoto spojení.

Marek (krásná duše): pomoci mojí matce se dá zatím jen přes Alfu, v reálu to nelze. V Alfě budu také, když bude třeba, tak ji popostrčím, pokud by nechtěla komunikovat. Přes Tebe Aničko, je to hlavně proto, že pořád ještě nemůžeš uvěřit různým věcem, tedy jste propojené s Petrou, aby, jsi skutečně, uvěřila tomu, že to možné je a začala si více důvěřovat, a to, že opravdu vidíš a slyšíš, je pro Tebe obrovský dar. Dokážeš s tím pomoci mnoha duším, ale i lidem v reálu, proto úzce spolupracuj s Petrou. Buď si jistá sama sebou, je to důležité.

Anička: prožívám to, co ty duše, vnímám jejich pocity, jako bych byla jimi. Je to možné, že se ty duše tak střídají? Přišla duše Matyáš.

Duše Matyáš: byl jsem zloděj. Okradl jsem mnoho lidí, usekli mi ruku. Chtěl jsem do světla, ale nemůžu a žádám tě o pomoc. Těm lidem jsem zas až tak moc neublížil a co, vždyť šlo jen o peníze. Vidím, že jedna chudá žena, kterou jsem okradl o peníze (poslední) pro jejího nemocného syna, je zoufalá, syn zemřel. Cítím smutek. Najdu lidi, které jsem okradl a ublížil a poprosím je o odpuštění, hlavně tu ženu. Našel jsem ji, má jiný život, ale spojil jsem se s ní a ona mi odpustila. Zažívám krásný pocit.

Anička: Je hezké, jak se ty duše promění, je to nádhera..... vidím jen stín a pak jsou tak krásné... a tak podobně. Vše má nějaký smysl, životy se opakují, a on dříve nic nevěděl, proto se tak se choval takhle. Odešel a asi za půl hodiny se přišel rozloučit, že už jde do světla. Ale než vůbec začal uvažovat, že někomu ublížil, to bylo docela těžké. Zkoušela jsem to různě, pak i přes jeho rodinu, ale zabrala až ta žena. Myslím, že mi Michael pomohl. Je krásné když duše, co potkávám na cestě a já jim můžu pomoci oni se mi odmění pocitem štěstí. Ale vidět Matyáše jít do světla, to se nedá popsat.