Jak začít? Než jsem začala psát svůj osobní příběh, nenapadlo mě, jak bude těžké se k některým věcem vracet. Některé vzpomínky jsou stále příliš bolestivé, ale nelituji, tím, že jsem se k nim vrátila, uvědomila jsem si, na čem potřebuji u sebe ještě pracovat.

Nejdůležitější věc, kterou jsem si přinesla ze svého dětství, byly 2 ústřední myšlenky – "Nestojíš za nic" a "Nezasloužíš si, aby tě měl někdo rád". Věřila jsem jim bezmezně téměř celý svůj život. To, čemu jsem tak věřila, se stávalo realitou. Nemohu ani spočítat, kolikrát jsem prožila zklamání ze vztahů s partnery, kolikrát jsem měla já ráda někoho, kdo o mě nestál, kolik lidí, které jsem považovala za přátele, mě zradilo, kolikrát se mi něco nepovedlo. Tyto "prohry" pro mne byly jen důkazem, že opravdu za nic nestojím. Dnes to vidím tak, že jsem si sama sobě naplánovala veškeré prohry a zklamání. 

Byla jsem natolik přesvědčená o tom, že opravdu za nic nestojím, že jsem svým myšlením ovlivňovala vše kolem sebe. Pocity uspokojení či štěstí nikdy netrvaly dlouho, vždy jsem dokázala si je rychle zkazit nějakým ALE.  Uvědomovala jsem si, že mám problém se sebedůvěrou a zkoušela jsem si pomoci sama, ale nic nefungovalo.

Pak jsem se jednoho dozvěděla o semináři Alfy. Zaujalo mě vše, co jsem se o Alfě dočetla na internetu. Zúčastnila jsem se semináře a dařilo se mi na sobě pracovat. Mé pochybnosti o sobě samé ale nakonec převážily a já jsem to vzdala.

Nějakou dobu poté jsem zažila nejtěžší období svého života. Zemřel mi tatínek, který mi byl velice blízký, a rok poté manžel spáchal pro své duševní problémy sebevraždu. Zůstala jsem sama se dvěma malými dětmi a utvrzovala sebe sama, že rodiče měli pravdu, že opravdu za nic nestojím, ani manželství, jsem si nedokázala udržet. Musela jsem ale fungovat dále, byly tu děti. To bylo to jediné, co mě tehdy drželo nad vodou.  Uvědomila jsem si, že jediný blízký dospělý člověk, který mi zbyl, a to maminka, je zároveň osobou, která mě utvrzuje v mém pocitu méněcennosti a tím mi psychicky ubližuje. Chtěla jsem změnit svůj život, začít znova.

Přestěhovala jsem se na vesnici, našla si novou práci a hodně jsem se zklidnila. Práci na sobě už jsem v té době považovala za zbytečnou, nevěřila jsem, že je nějaká možnost jak změnit to, co si o sobě myslím, jak si pomoci.

Před cca 3 lety jsem měla úraz – spadla jsem ze schodů. Jako zázrakem se mi téměř nic nestalo, ale donutilo mě to přemýšlet o sobě, o životě, o tom, proč se to stalo. Začala jsem číst duchovní literaturu a narazila jsem na článek o Reiki energii. Velice mě tato metoda zaujala a hned jsem věděla, že to chci určitě zkusit, už kvůli bolestem zad, které mně zůstaly jako následek úrazu. Několik dní jsem na internetu vybírala učitele Reiki a naprosto jasně jsem cítila, že i když je potřeba jet stovky kilometrů, chci si Reiki udělat právě u Dany Štůlové. Od první korespondence mě k ní něco silně přitahovalo. Reiki 1 jsem si udělala spolu se svou starší dcerkou, o několik měsíců později jsme obě u stejné učitelky absolvovali Reiki 2, Rainbow Reiki a já později i Reiki 3.  Nakonec jsem se rozhodla "dát znovu šanci" i Alfě – seminář jsme si udělali s oběma dětmi opět u Dany Štůlové. Po velmi dlouhé pauze, kdy jsem alfu nedělala, mě překvapila intenzita prožitků. (O některých zážitcích se chystám rozepsat na těchto stránkách.) Tentokrát už jsem byla lépe připravená než minule a věděla jsem, že jsem na dobré cestě. 

Co říci závěrem? Reiki mě zbavilo zdravotních obtíží, především se zády, alfa mi zase pomohla pochopit věci, které mě potkaly, a také vztahy s blízkými.  Uvědomila jsem si svou vlastní hodnotu a také to, jak mohu změnit to, co se mi nelíbí. Čeká mě ještě hodně práce, ale změny, které se v mém životě staly díky reiki a alfě, jsou důkazem toho, že práce na sobě má smysl a nikdy není pozdě začít. Stačí jen chtít. Skončím svým oblíbeným citátem: "Když něco chceš,celý Vesmír se spojí, abys své přání uskutečnil..!!"