Zde navazuji na naše setkávání se s Aničkou. Po ztrátě bratra a sestry Petry a jejím velkém stesku po sourozencích, následovaly časté písemné výměny na Skypu. Anička soucítila s Petřiným steskem a i na dálku jí byla velikou oporou. Protože se obě věnují dlouhou dobu duchovnu, stalo se, že jim začaly postupně chodit různá poselství a obrazy v podobě myšlenek. 

Trvalo jim nějakou dobu, než pochopily o co se jedná a tak pomalu začaly poodhalovat roušku tajemství, které se týkalo jejich minulých životů.

Petra: A co Ty víš, nějak mi blesklo, že jsme snad kdysi měly něco společného…připadá mi to, že jsme byly někdy ve vzdálené minulosti, v některém z minulých životů sestry

Anička: hm... možná proto mi pořád svítí v pracovně kniha s minulým životem... už jsem do něj 2x vlezla a utekla, nelíbilo se mi to...Víš co... a já ti to chtěla napsat, jak jsem ti psala o té blízkosti, ale netroufla jsem si, chtěla jsem ti napsat, že začínáš být jako moje sestra. To s tou sestrou jsi zjistila přes alfu? Řekneš mi jak, a co ještě tam bylo? Tak kdyby se ti ukázalo něco, co jsme spolu vyváděli, tak řekni.

Petra: ani ne přes Alfu, jsou to vnitřní pocity, některé věci vidím před očima běžně, jako film. Asi tak před půl rokem, jsem začala mít nějaké útržky, kterým jsem moc nerozuměla, ty útržky jsem si pak nějak začala dávat dohromady, abych věděla, co znamenají. Měla jsi mě ráda i když jsem ti občas lezla na nervy tím, že jsem ti   ledacos vyvedla. Byla jsi o dost starší, ale i přes to, jsme měly k sobě hodně blízko. Měla jsi delší vlasy, ráda jsem Tě za ně potahovala, myslím, že jsem Tě i vodou polila (studenou), boty jsem Ti schovávala, aby, jsi mě nenechala doma. Měla jsi nějakého mládence a já jsem chtěla chodit s Tebou. Měla jsi ale pro mé zlobení pochopení, možná jsi to brala jako úděl starší sestry.

Anička: hm... zajímavé....víš co, já jsem dost trpěla tím, že jsem jedináček, a vadí mi to dodnes, tedy nepřemýšlím o tom, ale je to pro mě nezvyklé a přála bych si moc mít sourozence.... tak teď to začíná dávat smysl, zažila jsem to a chybí mi to. Byla jsem v Alfě a poradci mi moc ukázat nechtěli, tak jsem chtěla jít pryč a najednou přilít učitel (jak jinak než střechou) a vzal mě oknem ven a ukázal mi zrcadlo a tam na mě koukal někdo jiný (dospělá slečna) a řekl mi, že se mám ohlídnout a tam stála malá holčička, která se ke mně rozběhla a vzala mě za ruku a bylas to ty. Měla jsi pěkné culíky a červené mašle moc ti to slušelo. A opravdu jsi mě tahala za copy a schovávala jsi mě boty, když jsem měla jít k muzice.Takže aspoň kousek jsem viděla a měli jsme vesnické šaty, já jsem měla copy a měla jsem světlejší vlasy, než mám teď. Měla jsem pocit, že jsme se moc neužily.

Anička: objevily se mi tam věci spojené se smrtí a nejsem si moc jistá která z nás. Viděla jsem bílou malou rakev jako pro dítě, myslím, že asi ty. Skončilo to moc brzy, ta smrt tvoje, tam byla.

Petra: také se mi zdálo, že ten život byl moc krátký. Muselo to být někde na vesnici, nesla jsi od studny vědro s vodou. Byla jsem zvědavá a Ty jsi byl ke mně otočená zády se svým klukem, byla jsem u té studny a nahlížela do ní ze zvědavosti a spadla jsem tam. Voda byla moc studená a já jsem rychle klesala dolů. Nemohla jsem ani křičet, všude kolem mě bylo plno vody. Naráz jsem ucítila něco, co mě táhlo velkou silou nahoru a pak už nic nevnímám.

Anička: to byl můj manžel, ten mládenec. Líbali jsme se a nedívali se na tebe a ty jsi spadla do té studny. Ondřej, tak se jmenoval můj mládenec, tě vylovil a já s tebou běžela celou cestu v náručí domů, drkotala jsi zuby. Dostala jsi zápal plic. Pan doktor byl tvůj bratr z tohoto života. ). Ten doktor (Fanda) byl hodně milej a laskavej, takovej hodnej starší venkovskej doktor a moc ti chtěl pomoci. Viděla jsem i otce a matku. Otce neznám, pochopila jsem, že ho znáš Ty. Ale mám pocit, že by to mohl být tvůj nynější manžel. S matkou nevím, to bylo dost nezřetelné. Nejsem si jistá. Mám pocit, že ji znám, ale nevím. Ten otec byl Tvůj, můj nevlastní. Můj otec zemřel ve válce (nebyl kdo to byl) a maminka se znovu vdala a narodila ses Ty. Tvůj otec mě neměl moc rád. Když jsi byla nemocná, seděla jsem u Tebe a brečela, celou tu dobu. Když jsi umřela, otec mě vyhnal z domu a matka to tak nechala. Odešla jsem za Ondřejem a vzali jsme se. Ale nebyla jsem šťastná, pořád jsem se trápila kvůli Tobě. Pak se mi narodilo první dítě - Any. Když jsem čekala druhé, spadla jsem z povozu (splašili se koně) - potratila jsem a zemřela (vykrvácela). Chtěla jsem zemřít. Z pocitu viny, a abych Tě zase viděla, moc jsem Tě milovala a moc jsi mi chyběla. Maminku už jsem nikdy neviděla, zemřela také zakrátko, žalem. Otec se pak usmířil s mým manželem a byl špatný z toho, že mě vyhnal (na pohřbu). Cítila jsem pořád tu strašnou vinu. A když jsem umírala - vlastně schválně, tak jsem pocítila, že to nebylo dobře, že jsem tu nechala dítě bez matky. Ale moc jsem Tě chtěla vidět. Cos zemřela, žila jsem už jen napůl.

Petra: tak to krásně do sebe všechno zapadá.

Anička: holky se neustále ptají - proč máš email Petra atd. jestli prý se tak jmenuješ

Petra: jméno Petr a Petra se mi vždy líbilo a chtěla jsem se tak jmenovat.

Anička: aha, mně se taky moc líbí Petr a Petra. Jako malá jsem se tak chtěla jmenovat. Neobjevila se ti jména z našeho společného života?

Petra: ne, jména se mi neobjevila.

Anička: tak hádej, co se objevilo mně u Tebe

Petra: tak nenapínej a ven s tím

Anička: Petruška...

Petra: jé....,tak proto se mi jméno tak líbilo?

Anička: já jsem byla Anička

Anička: cítila jsem to spojení mezi námi a tu lásku, i když mezi námi byl věkový rozdíl

Petra: já jsem taky vnímala velkou lásku mezi námi i přes velký věkový rozdíl, možná to bylo tím, že nám chyběla od matky.

Petra: moje útržky a tvoje další bádaní ledacos vysvětlují. Kdo si myslíš, že mohla být naše matka? Napadá tě něco? Mám pocit, že je to někdo z tvého okolí, koho znáš. Je to takové nejasné. Ukázalo se mi babi, co k ní holky chodí.

Anička: jako moje mami? Nebo ta jakoby adoptivní?

Petra: ano ta, přišlo mi tam jméno babi, ptala jsem se na tvoji maminku, ta ne, pak na paní, co k ní holky chodí.

Anička: to by mohlo být, jen jsem bezpečně věděla, že to není moje mami…to je zvláštní…to byste se měli spolu někdy sejít ne?

Anička: včera s tou maminkou, co jsi říkala v pracovně, souvisí to s tou babi, ptala jsem se na to, ale vlastně jsem to věděla dnes ráno, ještě než jsem se zeptala. Celou noc se mi o ní zdálo, bylo by dobré, abyste se sešli, nevím proč.

Petra: aby to pro ni nebyl šok a co jí řekneme, bude nás mít za cvoky

Anička: myslíš? Ona na tyhle věci moc nedá, možná by jí to ani nic neřeklo. Proto se jí v tomto životě nemůžu zbavit…pořád se snaží kecat mi do života. Už to chápu. Any je její vnouče, jako prve z toho života a je na ni hodně vysazená. Jak se ti líbí maminka, na fotce, co jsem ti poslala. A ukázala se ti povaha? A řekla bych jí, že jí chci někoho představit, neřekneme nic o tom dřívějším, jen představit kamarádku, musíme to nějak udělat, je to fakt důležité, nevím proč ale je. Celou noc jsem jí měla ve snu. To se mi ještě nikdy nestalo už jsem se něco naučila - pokud to má být, cesta se najde :)

Petra: myslím, že by to mohla být ona, ale s jiným účesem a byla i vyšší. Zdála si taková ustaraná, jako by ji pořád něco trápilo, spíše zamlklý výraz.

Anička: ustaraná je pořád. A citově? Vůbec jsem nevnímala, že by mě měla ráda, tím nechci říct, že neměla, ale bylo to divné, jako tam ani nebyla, rozhodoval jen tvůj otec (tvůj nynější manžel).

Petra: určitě nás měla ráda, ale nějaký velký cit, že by tam bylo to ani ne, tak nějak by se to dalo popsat. Možná ona sama to nějak nepocítila, tak to ani neuměla dát najevo.

Anička: mám pocit, že by, jste se měly sejít, máte něco nedořešeného, z její strany, nepotřebuješ to ty, ale ona. Myslím, že to nějakým způsobem vycítí, pozná tě, její duše. Je hodně nešťastná a možná bys s ní mohla promluvit i v alfě. Každopádně tě v tom minulém životě milovala víc než mě. Lásku neuměla dát najevo.

Anička: Myslím, že vnitřně mě poznala, jeden čas jsme byly jako matka a dcera, pořád ke mně přistupuje jako mateřsky,“ já jí to nežeru“, je v tom i předstírání. Každopádně děti bere za svá vnoučata a nikdo jí to nevymluví a dává to smysl, vlastně jsou její…Nejvíc má ráda Any, možná v ní vidí Petrušku, když jsi umřela, ona se z toho nevzpamatovala a vzdala to. Snaží se jakoby ve mně vyvolat pocity viny. Fakt mám pocit, že by, jsme se měly sejít i kdyby z toho nic nebylo. Moc ji trápí, že nemá vlastní vnoučata, možná to souvisí s tím životem prve…i když nevím jistě, proč je nemá

Petra: co mám jen takové útržky, tak moc lásky nám nedala a mě mohlo být tak 5, nebo 6 roků, když jsem odešla

Anička: nedávala lásku najevo

Petra: dítě to chápe po svém